Montessori cestu začínáme tou nejjednoznačnější myšlenkou paní doktorky Marie Montessori: „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“ A tak skrze činnosti každodenního života, říkáme jim PRAKTICKÝ ŽIVOT, děti hledají, pomocí připravených průvodců a prostředí, vztah k sobě, svému životnímu prostoru a objevují a budují svou samostatnost.
Přes nespočetná přípravná cvičení zahrnující nošení, otevírání, zavírání, přesýpání, přelévání, držení lžíce a přendávání lžičkou, si děti vyšlapou cestičku ke všem činnostem, kterými se pak dokáží postarat sami o sebe (obléct, umýt, najíst). Důležitý je vztah a péče o své okolí (činnostmi jako je utírání, zametání, mytí, čištění, leštění, žehlení a mnoho dalších), o živé tvory a rostliny, úcta k prostředí, ve kterém žijí. Součástí je laskavé a důsledné směřování životem v klidu, tichu a míru, s dobře ukotvenými společenskými formami chování (pozdravit, poděkovat, požádat, popřát, vyjádřit pocity, slovně zvládnout konflikt, omluvit se, požádat o pomoc, nerušit druhé, být laskavý).